Na světě člověka není,aby se zalíbil všem..

Jsem nemocná- LÁSKOU!

17. května 2007 v 13:18 |  Zdraví-nemoci

Jsem nemocná - LÁSKOU!

Jsem nemocná – LÁSKOU!
Zdá se to být sice jen jako taková nesmyslná fráze, ale když si uvědomíte, že někdo by pro lásku umřel, anebo trpí žalem a smutkem, bude to tedy jako s opravdovou nemocí. Ta také člověka dokáže pěkně ubíjet. Jenže být nemocná láskou je mnohem příjemnější.
I když namítnete, že svátek sv. Valentýna neslavíte, může to být jedna z možností, jak toho krásného, neodolatelného a chytrého muže, který vám už několik týdnů, měsíců a možná i let leží v srdci, získat. Možná se vám to zdá trapné, ale proč právě tento den nevyužít k malé recesi. Prostě ho oslovte, někam ho pozvěte a pak dodejte, že jste to chtěla udělat dávno, ale musela jste počkat na ten pravý den. Nemusíte být přece přehnaně vlezlá a skládat vaší tajné lásce poklony až k nohám. Inspirovat se klidně můžete hned ve vedlejším článku - Jak na něj, aby se do vás zamiloval? Čekám, až mě vyléčí sám "Je mi třicet let, dalo by se říct, že bych měla být už ženská, která bere věci s rezervou, nic neprožívá tak, jako když jí bylo šestnáct… Ale mám pocit, že je to právě ještě daleko horší. V šestnácti jsem brala všechno na lehkou váhu a vztahy moc neprožívala, ale teď trošku blázním. Zamilovala jsem do kolegy z práce a myslím na něj snad každou minutu, ve dne v noci, své city k němu celkem dobře skrývám, ale nevím, jak dlouho to vydržím. Vím, že je sám, ale nedokážu udělat ten první krok, abych ho oslovila." "A tak už přes půl roku chodím do práce s příjemným pocitem, že ho zase uvidím, ale k ničemu se neodhodlám. V práci si poměrně hodně rozumíme, dokážeme se bavit o spoustě věcech, ale bojím se, že i kdybych ho někam pozvala, odmítne. Pokazím všechno, to dosud hezké… A tak budu raději dál nemocná láskou, dokud mě nevyléčí on sám," říká Hanka. Jenže toho se nemusí Hanka nikdy dočkat. Je to jako s nemocí… Člověk začne stagnovat a smíří se s tím, co mu vlastně je, nebo se vydá bojovnou cestou. Kde je psáno, že jen muž je ten, který by se měl »samičkám« dvořit? I chlap se přece bojí, že mu dá ženská košem, když ji osloví. A navíc - muži jsou také rádi uháněni, nesmí to ovšem být přehnaně násilné. Naše tajná láska Jana svého muže dokázala získat, stačilo jen otevřít pusu: "V pětadvaceti jsem nastoupila jako začínající učitelka do školy. Hned na první poradě mě zaujal jeden kolega. Jmenoval se Milan a bylo mu třicet. Než jsme si potykali, trvalo to dva měsíce. Občas jsme spolu o přestávce prohodili nějaké to slovo, a to stačilo k tomu, abych se do něj zbláznila. "V takovém stavu, aniž bych mu dala něco najevo, jsem to tutlala neuvěřitelných deset měsíců. Bála jsem se ho kamkoliv pozvat, protože mi nepřišlo, že bych ho nějak zvlášť zajímala. Jenže v poslední školní den jsem to nevydržela a pozvala ho přece jen na kafe. Mou nabídku s úsměvem přijal a já se až tehdy dozvěděla, že mě celý ten školní rok tajně obdivoval. Od té doby jsme spolu už tři roky a plánujeme svatbu." Risk je zisk!? Není někdy lepší risknout neúspěch? Proč se bát? Vždyť pozvání na kafe ještě neznamená, že toho dotyčného chcete ještě ten večer mít nastěhovaného u sebe u doma… Využijte neutrální půdy (zajděte do oblíbeného baru na drink, večeře při svíčkách by byla moc nápadná), nedávejte hned své city najevo a neomdlévejte při každém pousmání se. Sama poznáte, jestli dotyčný o vás stojí. A kdyby nestál, můžete si říct, že jste to alespoň zkusila. Byla jste někdy do někoho šíleně poblázněná, aniž by to ten dotyčný věděl?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama